Budíček tradičně před sedmou, snídáme vánočku dle libosti s marmeládou, povidly, či máslem a bílou kávu, kterou nemusím. Dnes nás čeká výstup na Ben Nevis, nejvyšší horu ostrovů, která má "směšných" 1343 metrů nadmořské výšky ovšem je třeba si uvědomit, že se na ni stoupá téměř od mořské hladiny, počasí nám přeje je krásný slunečný den. Po osmé vyjíždíme od Loch Lomond a krásným údolím Glen Coe míříme do Fort William. Odtud děláme krátkou smyčku do Glenfinnan. Zde je jednak monument Flory McDonaldové a také železniční viadukt kde se natáčely scény z Harryho Pottera, konkrétně cesta vlaku do Bradavic. Máme štěstí a zrovna ve chvíli kdy k mostu přijíždíme, po něm projíždí historický parní vlak, který jako by vypadl z filmu o mladém čarodeji. Kolem poledne ještě zastavujeme na nákupy ve Fort William a poté již míříme do kempu v Glen Nevis, který je výchozím bodem pro tůry na Ben Nevis. Zde dělá kempař menší obstrukce s ubytováním, takže musím přes půl hodiny čekat, než nám vymezí oblast pro stany. O čtrvt na dvě konečně vyrážíme na výstup, počasí je sice v těchto končinách netradičně příznivé, ovšem horký a slunečný den si vybírá daň ve strmém stoupání, kde síly rychle dochází. Asi po dvou hodinách přicházíme k jezírku v sedle, o kterém jsme si bláhově mysleli, že je v půlce cesty na vrchol. Lucka se rozhodla další cestu vzdát a raději spočinout u jezera, já po krátkém osvěžení pokračuju v cestě na vrchol, ale balím to asi v polovině horní části, v tomhle horkém počasí je výstup nad mé síly. I z výšky cca 1000 metrů jsou však za dnešního počasí úchvatné rozhledy. V šest hodin přicházím znavený do kempu, sestup byl snad ještě horší než cesta nahoru a hlavně spodní pasáž byla pěkná výheň. Asi dvě hodiny po mě přichází první z těch, kteří vystoupili až na samotný vrchol Ben Nevisu. K večeři je hovězí na paprice s rýží a hruškový kompot. Večer se pak hrají různé zábavné hry a čeká se na Helenu, která se vydala na vrchol hory sama svým tempem, naštěstí se kolem jedenácté večerní šťastně vrátila a Ben Nevis skutečně zdolala, za což ji patří naše uznání. Dobře rozjetou zábavu nám po jedenácté hodině kazí správce kempu, který nás dosti nevybíravým způsobem posílá spát. Jdeme tedy spát a netušíme že nás v noci čeká muchničkové peklo.