Hurá, konečně noc bez deště, pěkně větrná, takže stan proschnul. Občas se ukáže sluníčko a vypadá to na celkem pěkný den. Snídáme boršč s toustovým chlebem a po osmé odjíždíme do prý jednoho z nejkrásnějších měst v Evropě - Edinburghu. Cestou absolvujeme, stejně jako ve dnech předešlých, pouť po všech čerpacích stanicích, které se nám postaví do cesty. Řidiči se snaží uplatnit jakousi prazvláštní tankovací kartu, na kterou se však všude ve Skotsku tváří podivně. Před Edinburghem zastavujeme na fotku u Forth Road Bridge, pak ještě na nákupy v Sainsbury a o půl jedenácté konečně parkujeme autobus pod hradem. Prvně vyrážímě na hrad, kde by se dal strávit klidně celý den, dáváme mu asi dvě hodinky a pak už vyrážíme na Royal Mile. Vzhledem k tomu co jsme o Edinburghu četli, bychom čekali alespoň v historickém centru něco jako pěší zónu. Ovšem auta a autobusy tu jezdí úplně všude. Na Royal Mile jsme navštěvujeme muzeum hraček a muzeum Edinburghu obě poměrně dost rozsáhlé. Přicházíme až na konec ke skotskému parlamentu a k Hollyroodhouse palace, kam kvůli nehoráznému vstupnému nejdeme. Pak stoupáme na Calton Hill, odkud je, stejně jako ze hradu, krásný výhled na město. Poté se již po nákupní Princess Street pomalu vracíme zpět k hradu. Cestou ještě navštěvujeme velmi pěknou Skotskou národní galerii a zastavujeme se u pomníčku Greyfriars Bobby, pejska který po smrti pána každý den za ním chodil na hřbitov a kterému po jeho smrti nechali místní radní zbudovat pomník. Chvíli před šestou již, unaveni z osmihodinové prohlídky města, postáváme u autobusu. Míříme na tábořiště, které je na místě určeném pro pikniky Greenwood Trees nedaleko Lauderu. Večeříme výborné nudleto a červenou řepu. Po večeři se rozjíždí menší dýchánek ale chlad nás před půlnocí zahání do stanu.