Chvíli před sedmou nás čeká mokré probuzení, stan neodolal celonočním přívalům vody a trošku jí pustil dovnitř. Není to však nic hrozného a navíc naštěstí děšť na chvíli ustal. Balíme mokrý stan, snídáme anglický, tedy toustový, chleba se zeleninovou pomazánkou a v osm vyrážíme na cestu, nejprve jen ke kousek vzdálenému Dunnet Head, kde je jen vyhlídka na maják a útesy. Pak už vyrážíme se severu Skotska na jih, tankujeme v městečku Wick, koukáme v autobuse na Posledního samuraje a chvíli před polednem zastavujeme v Dalmore distillery na asi hodinovou exkurzi v palírně. Prohlídka je to zajímavá, spojená s ochutnávkou dvanáctileté whisky a navíc je zdarma. Kolem druhé odpolední přijíždíme do Inverness, nazývaného branou do Hihglands. Počasí se znatelně zlepšilo, je slunečno a celkem teplo a tak s radostí vyrážíme do ulic. První co v Inverness hledáme, je nějaký fotolab pro vypálení fotek z karty na cd. Úspěšní jsme již po chvíli a dokonce za více jak přijatelné 2 Libry :-) Poté již z další zásobou volného fotomísta vyrážíme na obhlídku sympatického městečka. Z Inverness odjíždíme po půl páte na vojenskou pevnost Fort George, kde nám platí Explorer Pass, bohužel přijíždíme hodinu před zavírací dobou, takže jen zběžně procházíme muzeum a pak již jen venkovní prostory pevnosti. U Fort George večeříme kuřecí maso na ananasu s rýží a kolem sedmé odjíždíme na tábořiště. Cestou konečně objevujeme ohradu s Highland Cow, celý autobus jako na povel vystupuje a spouště fotoaparátů cvakají o stošest. Po krátkém dobytčím intermezzu pokračujeme dále na tábořiště Glenlivet Estate, kam přijíždíme před půl desátou. Obloha je jasná a je citelně chladno, asi nejvíc z celého zájezdu. Zima je asi i midges, takže je jich tu jen pár. Jdeme spát s tím, že nám snad konečně uschne stan.