Snídáme anglickou bulku (spíš buchtu) s vajíčkovou pomazánkou, balíme mokrý stan a po deváté odjíždíme do Kirkwallu, největšího ostrovního města. Počasí se jakž takž umoudřilo, je sice zataženo ale neprší. Asi po hodině cesty přijíždíme na místo a vydáváme se na prohlídku města. Procházíme se po zřícenině Bishop´s Palace, zvenku prohlížíme St.Magnus Cathedral, která je pro veřejnost otevřena až odpoledne. Před odjezdem nakupujeme v místním Somerfieldu a pak už odjíždíme směrem k trajektu na skotskou "pevninu". Cestou nás čeká ještě Tomb of Eagles, jediné místo, které jsme na Orknejích navštívili, kde neplatí Explorer Pass. Jde v podstatě o rodinný podník se vstupným 5 Liber, (studenstké 4,5). Po expozici provádí dcera objevitele hrobky a dává nám do ruky obsah snad všech vitrín. V muzeu to bylo velmi zajímavé, ovšem venkovní část byla trošku zklamáním, asi desetiminutový pochod k pozůstatkům domku, na které močil pes domácích. Další čtvrthodinka pěšky je to pak k samotné hrobce s pár lebkami, kam se musí buď po kolenou nebo vleže na "skateboardu". U Tomb of Eagles večeříme maso na houbách s bramborovou kaší a višňový kompot. Potom se ještě jdeme projít po pobřeží se spoustou tuleňů a ptáků a pak již odjíždíme na trajekt, který vyplouvá v pět hodin. Po přistání v Gils Bay jedeme do John O´Groats pro Milana s Růženou a pak ještě doháníme co jsme zanedbali předevčírem a míříme na procházku k Duncasby Head. Maják vypadá v nedohlednu a tak zůstáváme na pláži, sbíráme velikánské mušle a čekáme až se dobyvatelé majáku vrátí. Je už celkem tradičně zataženo a poměrně chladno, naštěstí neprší. Po osmé hodině konečně odjíždíme z John O´Groats na tábořiště nedaleko nejsevernějšího bodu skotské "pevniny" Dunnet Head. Asi za hodinu přijíždíme na tábořiště u dvou menších jezírek. Stany stavíme bez deště, ale zatažená obloha nevěští nic dobrého. Je tu spousta midges a tak je, celkem úspěšně, vykuřujeme vonnými tyčinkami. S přicházející nocí se mraky protrhly a až do rána střídavě prší a leje.